Aneta si konečně smočila kopyta...

Anetka není snadný koník, ale o tom jsem již psala, takže další "levl" zdolávání vody.

Venku je šílený hic a je jen namístě jít plavit koně... alespoň to tak dělá většina hrdých majitelů koňských čtyřnožců s přístupem k vodě. I já bych k nim ráda patřila. Jenže, již od začátku vím, že Aneta prostě vodu nerada, přiblížit se k vodní hladině na dva metry ? Téměř nadlidský úkol. Projít louží? Nemožné, bez kroucení a uskakování. Vodu snesla jen ve džberu na pití a ostříkání vodou zpoza plotu a to trvalo také nějaký ten čas. Když měla fakt vlídnou náladu, mohla jsem Anetu ostříkat a stát vedle ní. Setřít z ní vodu stěrkou či provázkem? Opět nemožné. Tedy to tak alespoň bylo :-)

Proč bych nemohla mít koně co se chodí plavit rád? Doteď jsem znala samé milovníky vodních radovánek a tak mi Anetina averze nebyla přiliš po chuti. Rozhodnutí padlo při znovuobjevení (po 20 letech) písčitého a zcela nenápadného vstupu do rybníka. Řekla jsem si, fajn... sedím na Anetě a je hic, tak to zkusíme. No... to jsem si dala. Aneta při navedení k vodě zapíchla svá kopyta 10 cm od vody a že dál nejde. Dobře ještě to zkusím několikrát po dobrém... po dobrém nic. Začne druhá etapa a tou je mocné povzbuzování nejen hlasem... opět výsledek žádný, ani se kopyto nesmočí. Začínám si zoufat... přeci tě nebudu tlouci? No fajn, tak si utrhnu malou halůzku a zkusíme to s ní. Halůzka po pár plesknutí praská a mě nebývá nežli přemýšlet nad tím, zda jsem tak mizerný jezdec. Kromě toho, že mi Aneta předvedla jak se umí vztekat, poskakovat, couvat rychlostí blesku, vbíhat v panice do křoví, stoupat si na zadní (no, to jí jde tuze dobře :-) se ani omylem nesmočila. Co teď? Poslední možnost která mne napadla, slezu a do vody jí navedu. Zouváním se nezdržuji a směle vstupuji do vody s nadějí, že když jsem tam já, Aneta vejde za mnou. Voda mi teče do bot a Aneta sveřepě stojí na písku 10 centimetrů od vody a že dál nejde. Začnu Anetě cákat vodu na kopyta s vemlouváním, že je to přeci fajn. Když se Aneta uklidnila a vodu na kopytech snesla, cákám vodu výš a dál, až snese vodu na břiše. Takhle jsem jí přemlouvala celkem dlouho. Ale... nakonec Aneta k mé úlevě opatrně smáčí svá kopýtka a nakonec se nechá vodou "po kolena" vodit. Když už mám dost mokrých nohou po kolena a promáčených bot vylezu na Anetu a ještě chvilku vodou chodíme.

Když z vody vylézáme, jsme ráda, že máme další levl za sebou :-)

Druhý den beru plavky a jdeme do vody dál :-) sice neplaveme, ale Aneta je spokojená a objevení kouzla "lehčího těla" jí dělá vyloženě dobře :-)

Nicméně... máme další levl... Aneta má problém s lezením na hřbet bez sedla... tedy další výzva.