Co u nás najdete i kdo od nás odešel
Koně, čévéčka, labrošky, kočky, králíky, slepice...
ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK
Úžasná zvířata, která mne nikdy nepřestanou překvapovat, tak bych za sebe charakterizovala toto ryze "naše české" plemeno. Stojím si za svým prohlášením, že kdybych nemohla mít čévéčko, tak nechci raději žádného psa, protože pes je psem a čévéčko je čévéčkem, ale to pochopí jen ti, kteří se nechali polapit jejich společností a vyjímečností.
Firefly Srdcerváč alias Svíty
V roce 2012 jsem se stala hrdou a zároveň neuvědomělou majitelkou feny rodným jménem Firefly Srdcerváč, které říkáme Svíty, o tom proč se jí tak říká určitě napíši také :-) A jáká je naše Svíty? No úžasná, neuvěřitelně chytrá, milá, svá, zdravě sebevědomá, nevtíravá, rychlá a mrštná, pro mne je dokonalost sama ;-) a pochopitelně má i své "ale". Tím "ale" je u ní neskutečná žravost a chuť krást jídlo, ovšem sežere pouze to co je dle jejího mínění k pozření a pokud ukradne kousek rohlíku s mazáním, určitě ho nesní :-) je ten akt krádeže je přeci k nezaplacení :D a s tím souvisí i její inteligence, která nekdy převáží do "vyčůranosti". Nicméně to jaká je je důvod proč jí miluji a nechci na ní nic měnit.
Jedno čévéčko nebo dvě?
Kdo již čévéčko má tak ví, že k čévéčku je třeba zase čévéčko. Pes prostě nestačí a tak i když jsme měli dvě fenky labrošek přišel Bastík nečekán a nehledán. Ve svých osmi měsících a neuvěřitelně rychle a okamžitě k nám zapadl, je Svíty životním partnerem. Svíty přišla o své štěňecí privilegium okamžikem kdy Bastík nastoupil do auta. Náhle se z ní stala dospělá fena, která měla na starosti štěně, co na tom, že bylo vyšší a těžší nežli ona. Náhle zmoudřela a začala všechny hlídat, kontrolovat a někdo by řekl, že i prudit :-).
Bastík, rodným jménem Bastien Vlčí tlapka
A jaký je Bastík? On je především neuvěřitelný mazel, dovede se k člověku přímo přisát a pozornost si umí dokonale vychutnat. Je narozdíl od Sví, která štěká jen vyjímečně, uštěkaný a ukecaný. Jeho škála zvukových projevů je neuvěřitelně široká a má pro každou příležitost jiné zavrčení, zamručení, kníknutí, písknutí, bublání, štěknutí no prostě zvukuje :-) často a rád. Jeho přístup k misce se žrádlem je také jedinečný, protože tak rozvážně k jídlu určitě jiné čévéčko nechodí, mohl by mu vyhrávat pochod. Je to pesan, co rád poslouchá a to protože chce, odměny mu nic neříkají, neuvěřitelný stopař, jeho nos je snad neomylný. V založení je stále štěněcí, nicméně jakmile řádně dospěje, což očekáváme tak v roce 2017 :D bude suprovým a dokonalým psem.
Anchee Bastinka z Rasoviska
Třetí čévéčko, a podotýkám zcela neplánované, je naše malá holčička Anchee, které každý říká Ančí. Je dcerou naší Svíty a Bastíka. Jako jediná živě narozená (sice dlouho oživovaná) ze tří feneček. Byla vypiplána, 40 hodin krmena kapátkem maminým mlékem, pak sice sama sála, ale nenašla si cecík. Jako běžné čerstvě narozené štěně se začala chovat až 4 den a od toho dne jsme již začali doufat, že vše bude v pořádku.
A jaká je Anchee jako štěně? Je to zvuková holka, po tatínkovi. Zatím vypadá, jako by byla z obou namíchaná skoro napůl, nicméně je ještě brzy v osmi týdnech předjímat jak bude vypadat až dospěje. Je šikovná a umanutá, nicméně něžná a milá. Jako každé štěně prozkoumává co může a co ne a zkouší trpělivost nejen svých rodičů, ale i naší lidskou. Momentálně nejraději honí kuřata :-) a zakusuje své rodiče, nás už méně, protože jí je taková aktivita zakazována :-).
Takže i když neplánovaně... přidali jsme misku ;-)
Rok 2015-16 Anche povyrostla a já přidávám další její speciální vychytávky. Z malé něžné princezny se vyklubala dračice, zakusující kuřata, slepice, králíčata i králíky a housata... myši a potkani jsou povoleni. Luxusní utíkačka a ničitelka všecho dostupného, není den aby "něco" nepadlo za obět jejím zubům, ať živé či neživé. Živé po mnohých domluvách, které nakonec bolely nás obě nechává na pokoji, tedy lepší napsat naživu. Neživé věci, to je již horší protože rozmanitost je veliká a tedy nelze zakázat vše :-)
Její životní krédo dle mého zní: "Jen tak se pobavit"
Biaska Bastinka z Rasoviska
Třetí fenečka a čtvrtý přírůstek, opět neplánový je nevidomá Biaska, bohužel se narodila zjevně nedonošená a nakonec vyšlo najevo že i slepá a se zálomkem. Tedy zůstala v rodné smečce, i když měla již vybranou svou paničku, která se na ní moc těšila.
Biaska všechny nástrahy čekající na slepé vlče zvládá na jedničku s hvězdičkou. Má můj neskonalý obdiv a mohla by být pro mnohé inspirací a také ponaučením, že slepé štěně není problém. Jí nechybí nic, neví co je to vidět a tedy oči ani nemůže postrádat Svět vnímá jinak a je neuvěřitelná. Orientuje se nejen podle vzuku ale i dle proudění vzduchu, kolem jejího těla. Má ve své hlavě spousty map svého okolí a ty bravurně ovládá. Nevím jak se může vyhýbat věcem s takovou lehkostí, ale činí tak s elegancí sobě vlastní. Je milá, dovede být neuvěřitelně něžná, ale při hře se občas zapomene a člověk má co dělat aby neodešel ze hry s modřinami a škrábanci po zubech. Její výhody co slepota přinesla, za ničím a nikým se nehoní, pokud pominu hru se svou smečkou. Ale i negativa tu jsou o tom žádná, její obava z věcí, zvířat, míst, zvuků a lidí které nezná. Nerada je tomu vystavována a déle jí trvá, nežli takovou situaci zvládne a je v klidu, ale i poté je ostražitá.
LABRADOR RETRIEVER
Psát obecně o labradorech jako o plemeni je nošením sov do Athén; veřejně přístupná je spousta zdrojů od historických po současné.
Důležité je aby pes byl šťastný, což však neznamená neustále plnou misku a nekonečnou benevolenci. Naopak, vzhledem ke žravosti labradora by to byla skvělá cesta pro dramatické zkrácení jeho života; i když z labradořího pohledu se „smrti z přežrání“ nedá zhola nic vytknout. Labrador je pes poměrně tvrdý, tedy i vyžadující důslednost. Je vyloženě prolidský, pokud se tedy nenechá zpustnout ve smečce podobných zpustlíků, pak je vypnutý. Vášeň pro aport je vrozená a je dobré ji od útlého věku rozvíjet, podporovat a korigovat žádoucím směrem. Labrador má takzvaně „měkkou mordu“, což znamená že nesený předmět nemačká a je schopen bez úhony nosit vyfouknutá vajíčka. Pozor na aporty kamení, trpí zuby.
Danka Bierja
Danka narozena 5. 4. 2002, otec First Man Draco Minor, matka Dita Black Jolly. Danka získala krásné ocenění V4 třída otevřená na Speciální výstavě KCHLS 2003, OVVR I. cena
Letos 2017 Danýsek jede patnáctý rok svého života. Na svůj věk má stále mnoho chuti do života a jak u labrošů bývá, alfa a omega jejich života je jídlo. Vzhledem k věku a trošku nepohodě v kloubech dostávánetradičně syrové maso s vločkami a zeleninou či ovocem a opravdu jí tato strava jde k duhu :-) a na radosti z jídla jí to dokonce ještě přidalo. Nejraději se vyhřívá na terase a do svého černého kožichu chytá sluníčko, aby v zápětí úplně přehářtá s jazykem na packách zalezla do chladu chodby. Touto činností se vydrží bavit celý den. Další její oblíbená činost je ležení v kuchyni a dávání pozoru na vše co se jídla týká. Její jedinou nectností je typická vlasnost labroší a tou je žravost. Mnohokráte nás přesvědčila, že i v prázdném koši je ještě mnoho k sežrání :-) a nedej zapomětlivosti, v případě koše plného je nutné si to odnest do pelechu a tam v klidu vychutnat :D a pokud její nos zachytí na procházce něco neodolateného, dovede zmizet na svůj věc nemravnou rychlostí :D
Pineapple od Himalájského cedru
Doma jí neřekneme jinak nežli Tinka. Je narozena 18. 6. 2010, otec Stretlaw Sea Biscuit a matka Tangerine od Himalájského cedru. Tinka prozatím získala V1, VMT Krajská výstava Vyškov 2012, OVVR I. cena, je naší druhou chovnou fenou.
Ve svém původním domově měla již třikrát štěňata. Z těchto vrhů se jeden stal asistenčním psem. K nám se dostala jako téměř pětiletá, když její původní majitelka usoudila, že Tinka není příliš šťastná s velkou smečkou labradorů. Tínka je mazel a je ráda v lidské společnosti, je zcela nekonfliktní s ostatními členy smečky a raději ustoupí, pokud by se vyskytnul "problém". A i ona miluje jídlo a při čekání na příděl je schopná "popojíždět" a lehoulince pokníkávat, její výraz blaha z bašty, je k nezaplacení :-) Je to fenečka jemná na pohled s krásnou srstí a zcela zdravá.
V březnu 2017 byla Tinka po druhém a opět neůspěšném pokusu o zabřeznutí vykastrována. Bylo by nezodpovědné jí nechat běžet cyklus a vystatovat jí zbytečným rizikům spojených s reprodukčními orgány.
KONĚ
Nemyslím si, že je zde na místě psát sáhodlouhá pojednání odkud, kdy a jak koně k lidem přišli, z čeho se vyvynuli, jak žijí a co potřebují ke své spokojenosti. Tady vám chci představit jaké koníky vůbec máme a snad odpovědět na otázku proč je máme a co s nimi chceme podnikat.
Aneta
První ke mě přišla Aneta. Zda čekáte vznešené plemeno, tak vás zklamu. Podle dostupných informací je to "čistokrevný koňský vořech" :-) Snad jen datum narození je znám, tedy je letos 2015 šestiletá, měla jedno hříbátko. Být vořechem jí na kráse neubírá a na druhou stranu každý v ní vidí něco jiného, někdo příměs araba, někdo fríse, ale mě je to v podstatě jedno. Mému oku lahodí a i její povaha, pravda trošku překvapivá, mi vyhovuje.
V průkazu má napsáno "teplokrevný typ" a tím to hasne, matka neznámá otec neznámý :-) Pořídila jsem si jí, páč jsem koníka prostě chtěla, raději kobylku a tak mi padla do oka Anetka a protože je chodivá "zkoušíme vytrvalostní závody" zatím jen v hobíčku, ale pokud jí závodění bude bavit a bude hlavně zdravá, není důvod nepostoupit dál.
A jaká je vlastně Anetka? No je to holka na koně a býložravce dost chytrá. Umí si mnoho věcí dosadit a má děsného pamatováka na barbuchy a vše čeho se prostě "musí leknout" Hledáme stále k sobě cesty, které budou pro nás obě pohodové. Já se jí snažím přesvědčovat, že mi může důvěřovat a již se nám povedlo mnoho drobných nepohod vyřešit, ale stále jich pár zbývá. Například přeskočit příkop kde je voda :-)
Francka - šla do jiného domova
Za dva měsíce dorazila Francka a zde se dočkáte i původu :-). Je to českomoravská belgická kobyla, letos 2015 pětiletá, po otci Agentos a matce Fámě. Původně byla pořizována jako "klidný jezdecký kůň". Nicméně člověk míní a čas mění, tedy bylo přehodnoceno, že pro její pohodu bude hlavně chovná a mít hříbátka. Někdy nás na svých zádech povozí a i do chomoutu je možné jí navléci. Nicméně radost jí to pražádnou nedělá.
A jaká tedy že je kobylka Franý? Tak za prvé je to velký kůň :-) a za druhé má ohromnou sílu :-) někdy na ní je schopná zapomenout a člověk je znovu a znovu překvapen, že i její lehké otočení hlavy pro něj znamená "pěknou bouli na hlavě míti" :-) ale je to holka hodná, na čištění, které si vyloženě užívá, zcela pohodová a nastrojit jí není vůbec žádný problém stojí jako přibitá. Problém byl trošku s dáváním nohou, trvalo mi to téměř rok, nežli nohy začala dávat jen po doteku ruky. Hororové je nastupování do hengru, ale i to se časem obrousí :-) Na belgika je překvapivě rychlá, pod sedlem pohodlná v chodech, pokud vám nevadí, že je široká a vše je na ní "velké". Jinak mazel a velký :D
Nakonec nás Franý koncem června 2016 opustila a já doufám, že ať je kde je, žije alespoň trošku pohodově a štastně. Stále na ní vzpomínám.
Baron
Září 2015 byl ve znamení chlaďase Barona, který k nám přišel po opravdu dlouhém hledání toho správného koně nejen pro Honzu, ale hlavně Franý. Jestli se ptáte proč pro Francku, tak to máte tak. Ona Franý je trošku komlikovaný kůň a aby mohla chodit ve voze a nezabít při tom nikoho, potřebuje k sobě koně, který jí po "koňsku" vysvětlí, že se s vozem neutíká, kdykoli jí napadne jít domů. Potřebovali jsme sebevědomého a dostatečně silného koně co to zvládne. Doufáme, že jsme ho našli a je jím právě Baron, letos pětiletý. Je to výsledek dvou chladnokrevných plemen. Otec Ardén a matka Buloňská kobyla. Sice má v papírech jméno Kuba, ale jistě uznáte sami, že jméno Baron mu sluší více :-)
Situace se změnila odchodem Francky, ale Baron nám prozatím zůstal, nicméně bylo a je jasné, že mu najdeme jiný domov.
A jaký Baron je? kromě toho, že je to krasavec je hrozný, ale fakt hrozný ožužlávač. Možná je to tím, že mu maminka umřela druhý den po porodu a odchovalli ho lidé na flašce. Nicméně je to koník se svou hlavou i trošku přísnější na žvanec, ale na oprati zlatý. Pod sedlem mu to jde také.
Za dobu co Barona mám mi přirostl k srdci, naučil se být mnohem něžnější, a ženské nebere jen jako "cosi" zvláštního co se nemusí poslouchat. :-)
Gloria zkráceně Ria
V podstatě výměnou za Franý přišla Glorie, které jsem začala říkat Zkráceně Ria. Je to malopolská kobylka s původem a dovezena z Polska.
Přišla ke mě s orvanými koukty se zjizvenými nohami od předpokládám drátu s tím, že je březí(naštěstí nebyla) a jezdilo se na ní. Kobylka neuměla dávat nohy, ustupovat, nechat se chytit či nandat ohlávku. Při pokusu dát na ní sedlo odskočila jako by jí kousla zmije. Zvolna a pomalu jsem začala s Riou pracovat. Bohužel nemám tolik času jak by si zasloužila, ale po půl roce již nohy dává, chytit se nechá běžně i když ona chodí na zavolání, nandavání ohlávky problém není. Jediné co ještě nemáme za sebou je znovu obsednutí. Udidlo také přijme bez problémů, veterináře neřeší a kovář je již také v pořádku.
A jaká Ria je? Je to kobylka něžná, bez špetky zákeřnosti, či zlomyslnosti. Dovede člověku naslouchat a nechat se vést. Není třeba naní použít násilí při vysvětlování co se od ní chce, kdy si Ria vede svou, stačí zvednout hlas a Ria se okamžitě snaží vyhovět.
Je temperamentní a skákání jí činí potěšní, nejednou mi předvedla že páska ve výšce 120 cm, je pro ní minimální překážka, až když jsem pásku zvedla na 150, skočila si jí jen jednou. Toto dělá jen když má pocit, že strašně moc chce za koněm, co odchází. I toto se hodně zlepšilo a Ria se zklidnila.
KRÁLÍCI
Proč nemít užitek a potěšení v jednom :-)
Chováme brojlerové králíky s genetikou HYLA.
Základem našeho chovu roku 2013 byly dvě samičky PARENTALE CD REG 3070 a jeden samec PARENTALE AB REG 3160. Zjistila jsem, že jsou opravdu odolní a zdraví. Jejich potomstvo je také takové a i když nekrmím granule celkem slušně přibívají na váze.
2015 jsme chov posílili o tři samičky opět PARENTALE CD REG 3070 a jednoho nového samce MASSYLA REG 6080, který dává barevná králíčata.
Chovným samičkám i samcům dávám jména, stejně je nikdo nebude jíst neboť jsou téměř mazlíčky :-) ovšem jejich potomstvo takové štěstí nemá, ale jsou s náležitou péčí kuchyňsky upraveni.
Bohužel ani nám se nevyhýbají ztráty a tak z původních dvou samiček Raplice a Dupky mi již zbyla pouze první zmíněná. Bohužel Dupka zahynula z naprosto neznámých příčin.
Nedávno jsme přišli o zakladatele rodu, samce Čumíka, který byl obětí nehody. Je s láskou pochován a nevím zda někdy přijde takový skvělý následovník jaký by se mu vyrovnal. Byl to báječný samec, který přišel na zavolání a pro pomazlení. Jeho boje se slepicemi byli vtipné a dokonce i Bastík před ním "hrdě" utekl :-)
SLEPICE
U nás byl nejdříve českoslovenký vlčák, potažmo vlčice Svíty a pak teprve slepice...
Slepičí kdákání nám mimoděk zařídila Svíty, nejdříve ve své puberťácké radosti vtrhla k sousedovi a tam mu z radosti lovu zkikvidovala hejno slepic. Protože tlouci čévéčko slepicí přes čumák moc smyslu nemá, bylo rozhodnuto slepice z výchovných pohnutek pořídit domů. Tak přišly slepičky, které se úspěšně "množí" tedy né že by se ony množily, ale nějak jsem přišla na chuť líhnutí a starost o kuřecí drobotinu. I když původně za to můžou dvě hybridky, které se rozhodly kvokat a nenechaly si to vymluvit. Pořídila se násadová vajíčka hempšírek, která byla vysezena a s láskou kvočen odvoděna a ze kterých mám chovný kmen s jedním, opravdu pořádným kohoutem a čtyřmi slepičkami :-)
Začínala jsem s obyčejnými nosnými hybridkami a nyní mám Hempšírky, Wyandotky zdrobnělé zlaté černě lemované a jednu slepičku stříbrné černě lemované. Kvůli krásnému vybarvení vajíček ještě Maransky. Vdubnu roku 2016 jsem zakoupila 100 kuřátek KALIMERO AVI - pestrobarený. Z nich jsem si nechala kolem 14 slepiček a k nim přidala kohouta Hempšíra. Myslím si že tito kříženci nebudou vůbec špatní, maso na nich určitě bude po slepičkách KALIMERO, vzhledově budou více po kohoutovi Hempšírovi a vajíčka zvládnou snášet minimálně stejně dobře jako jejich maminy.
Jaké plány s nimi máme?
Kromě snášení vajíček a nechovní kohouti na maso, doufám v samozasobení slepičkami ;-)
3. října 2015 k nám připutoval nový kohout hempšírák. Dostane k sobě 7 čistých hempšírek a můžou se všichni snažit o další potomsto. Snad bude poměr slepiček lepší nežli letos 2015. Jednoho příliš nepotěší, když má na 5 kohoutů jednu slepičku :-) jo a z toho ještě jednu zakousne nenechavá Anchee Bastinka, i to se stane, nežli "vlče" pochopí, co se smí a co ne.
V roce 2017 je líhnutí kuřátek v plném proudu, líhnu čisté hemšírky, čisté zdrobnělé wyandotky, čisté maransky meděnokrké a křížence KALIMERA a hempšíra.
KOČKY
Ještě dříve nežli Svíty - českoslovenký vlčák u nás bydlela kočička Sisinka.
Sisinka v únoru 2016 odešla za Duhový most
Narozena jako čistá vesnická směska 16. června v roce 2002, na půdě naší již bývalé chalupy. Je velmi chytrá kočička a kočičí Copperfield. Umí mizet a objevovat se jako kouzlem, zdolává neuvěřitelné překážky. Je opatrná a 2x stejnou chybu nikdy neudělá. Vybíravá v jídle, protože proč jíst vše co se doma nabízí, když si sama bříško umí naplnit :-) velmi mazlivá, ale jen v okamžiku který si sama určí. S každým se nekamarádí a pokud někomu projeví přízeň měl by si toho dotyčný vážit. Je hodně svá, nikdy svá koťátka neměla, je vykastrovaná. Tedy příliš nechápe co tu vlastně na světě dělají ti protivní kocouři :D A tím se dostáváme k dalšímu obyvateli našeho domu.
Napoleon Aryskotracja
Říkáme mu zkráceně Napiš, narozený 23. března 2014 v Polsku. Na Napišáka jsem čekala skoro třičtvrtě roku, chtěla jsem totiž sibiřského kocourka, ale hlavně musel být zrzavý. Je již od chovatelky vykastrovaný, protože na nekastrovaného čistokrevného jsem si netroufla a tak ho máme "pouze" jako úžasného mazlíčka. Je milý, mazlivý, miluje chování, hlazení, dokonce snese (ode mne) česání zacuchaných chlupů a jiné nepříjemné procedury. Nemá problém s žádným naším pesanem, neřeší je. Dokonce se někdy nechá od Bastíka okousávat a náležitě oslintat. S Tinkou i Svíty se pacinkují a vůbec je to skvělý zrzavý chlupatý společník. Na kocoura je chytrý, pochopitelně je jako všechny kočky skvělý lovec a i šplhač a přelézač čehokoli. Jeho specialitou je "ochočení" mojí maminy aby mu dělala, co mu na očích uvidí :-)
Naše andulky sice zažily pár pokusů od Napíška o chycení a zřejmě unikly smrti sežráním, ale protože je to kocour chytrý, uznal, že snažit se ulovit andulku v kleci je blbost :-) a ten rachot z padající klece, také za to nestojí.
HUSY
Tak nějak netuším proč, ale líbí se mi husy a vždy mne lákalo je "zkusit"
V květnu 2016 jsem si přivezla 8 kousků od dvou chovatelů. 4 housata měla být křížená Husa časká s husou chocholatou. Od druhého chovatele to měly být husy české čisté. Nyní vím, že první chovatel měl opravdu křížené husy české s husou českou chocholatou, ale co měl zkříženého chovatel druhý netuším, čistá husa česká to opravdu není.
Nicméně jsem si nechala husy tři s tím že se jedná o jednoho housera (křížence bůhví čeho) a dvou hus českých + chocholatých.
Jedna husa začala koncem února poctivě snášet vajíčka a nakonec po snesení jedenácti kousků na ně zasedla a na Velikonoční neděli vyseděla 6 housátek.
Ovšem, začala jsem pochybovat o pohlaví druhé "domělé" husy, neboť se začala chovat jako starostlivý houser a od husy a mladých se ani nehne :D
Tak uvidíme jak nakonec náš husí příběh bude pokračovat :-)
CO K NÁM PŘIPUTUJE?
Protože jsem zvířecí "cvok" a stále mám zvířátek, dle svých měřítek, málo určitě k nám připutují i další.
Co bude další zvířecí výzvou se nechám překvapit :-)-)
Klidně si tipněte co připutuje dalšího ;-)
