Anetka je opravdu vytrvalá!
29. května odpoledne vše nachystané a připravené na odjezd a hengr stále nikde... no nic tak uvidíme, času je dost. Dle telefonátu zjisťuji, že dorazí kolem sedmé, tedy padá vize, že pojedeme ještě dnes. Stejně nanosíme všechno do auta a hengru a nastavíme budíka na druhou hodinu ráno. Plán je jednoduchý, naložíme jen Anetku a můžeme vyrazit. Tak snadné...
Ve dvě hodiny ráno nemilostdně zvoní budík, hodíme na sebe oblečení a vyrazíme do výběhu pro Anetku. Máme obavy co tu bude vymýšlet osamocená Francka...jak vtipné.
Anetka došla spořádaně k hengru a tam zůstala stát... a stála a stála, občas vkročila předními na rampu a zase vycouvala, někdy odešla na pravou, někdy na levou stranu rampy... a tak to šlo stále dokola... po hodině a půl přitvrdíme. Donesu kyblíček a nabídnu Anetce. Jo... tak na kyblíček vyleze na rampu všemi čtyřmi. Má úžasně vychytané jak si udělat to co chce a u toho se nažrat, tedy ochotně vykročí, ale jen tak, aby byla stále venku, zobne si a pak když jí znovu nabídnu ať udělá ten další krok Anetka vycouvá a jsme tam kde jsme byli, na začátku před rampou. Nebudu vás otravovat popisem co vše se vymýšlelo a zkoušelo, ale dopadlo to tak, že jsme nakládání po čtyřech hodinách odpískali. Na závody bychom stejně již nestihli dorazit a i když jsem měla dopal a chtěla Anetku alespoň naložit a kousek svézt a zase vyložit. Nepovedlo se ani to. Jen jednou Aneťák vlezla za kyblíčkem celá do hengru, ale bohužel nebyli jsme dosti rychlí, abychom jí tam zavřeli.
Tedy z toho celého vyplývá, že ANETKA JE OPRAVDOVÝ VYTRVALEC :-)
No a příště...příště jí už určitě naložíme :D
